Copak mladej, dyslektik ti přebral babu, co?

Autor je příkladem blba, který NENÍ dyslektikem. Mladý dynamický muž,

který možná čte rychle, ale je mu to zdá se úplně na exkrement. Kdyby

ne, tak by se pokusil zjistit, jak snadný a prima je život s disfunkcí, LMD, autismem a podobně - než začné psát podobné žvásty...

Re: Copak mladej, dyslektik ti přebral babu, co?

je to prostě nadčlověk.....

pane Šímo

od 7 třídy(polovina 90 let) jsem nosil až do konce střední z matiky čtyřky.vlastně mi už matika nešla od první třídy.z ostatních předmětů jsem měl už slušné známky.jen matika mi to kazila.úlevy jsem neměl nikdy žádné!! co myslíte? Jsem opravdu dyskalkulik?

Re: pane Šímo

možno len obyčajný blb, ktorý však sa dokáže nabifliť

Jan Cap - Psychologie vychovy a vyucovani ( 1993)

Skupina deti s lehkou mozkovou dysfunkci se prekryva se skupinou deti se specifickymi poruchami uceni. Nejcastejsi poruchou tohoto druhu je vyvojova dyslexie. V zemich s foneticky relativne duslednym pravopisem (tedy i v CR) se uvadeji 2 az 4% dyslektiku, v nemecke jazykove oblasti je to 4 az 6%, v anglosaskych zemich 5 az 10% deti. Jsou to deti, ktere pri VYHOVUJICICH INTELEKTOVYCH PREDPOKLADECH maji velke potize pri nacviku cteni. S dyslexii byva spojena porucha pravopisu (dysortografie). Porucha psani, grafickeho vyjadreni se nazyva dysgrafie. Mene casta je dyskalkulie, tj. specificka porucha pocitani. I ve vyssich rocnicich se u dyslektiku vyskytuji chyby zacatecniku, jako jsou zameny zrcadlovych pismen (b-d,p-b), prehazovani slabik (samo - maso aj.) Obtize pri cteni jim stezuji vsechnu skolni praci, nedokazi cist knihy pro poteseni a ze zajmu.

Re: Jan Cap - Psychologie vychovy a vyucovani ( 1993)

Zaklad specifickych poruch uceni je drobna porucha centralniho nervovaho systemu. Cast dyslektiku tvori deti s lehkou mozkovou dysfunkci, u ostatnich se predpoklada pricina v heredite nebo v kombinaci ruznych pricin. Specificke poruchy uceni se mohou kombinovat s jinymi formami poskozeni (smyslove vady, mentalni retardace) nebo s nepriznivymi vlivy prostredi (kulturni zaostalost, vychova vyvolavajici poruchy socialni a emocni), ale nejsou primym nasledkem techto podminek. Vyskytuji se take u deti s prumernym az nadprumernym intelektem, bez smyslovych vad, s priznivymi socialnimi podminkami. Soustava specialnich cviceni pomaha tento nedostatek zmirnit............ Dulezite je, aby tato cviceni zacala co nejdrive........Pece o deti s lehkou mozkvou dysfunkci a specifickymi poruchami uceni je usnadnena zrizovanim specializovanych trid s mensim poctem zaku.

Fascinující karma

tohoto neuvěřitelně hloupého článku, dost pěkně ukazuje co jsme za společnost. Co za lidi, mohou podobný závistiví žvást ocenit? Že se najde trouba, který na základě své neinformovanosti, neschopnosti a závisti, je něco podobného schopný sepsat se snad i pochopit dá. Že taková snůška hovadin a neochoty přemýšlet a vyvozovat najde takové ocenění je strašlivým a bizarním vysvědčením společnosti. Proč naše společnost, tak závidí cizím lidem životní hendikepy? I když plést dohromady dyslexii, LMD. To chce hodně velkou míru neznalostí. To už by se jako hendikep považovat dalo. Možná by i autor článku po jeho předložení, papíry na hlavu mohl dostat. Třeba by pak mohl s ulevani něčeho dosáhnout a nemusel by se utápět v závisti a nenávisti.

V každém případě mě společnost, která je ochotná toto dílo ocenit šokuje.

Re: Fascinující karma

souhlasím. ale je možné, že autor má jen spoustu kameraden, kteří mu naklikali nadšený souhlas

Příběh ze života

Neříkám, že s vámi stoprocentně souhlasím. Ono je opravdu dost dětí, kterým se pletou písmenka čí číslice, ale jinak jsou bystré a nadané. Ale ono je něco jiného pomoci těmto dětem a nestresovat je a něco jiného zase vyzdvihovat neschopnost se učit. Má kamarádka má syna, který má opravdu problémy se čtením a psaním, ale nikdy se za to nechovával. Nežádali úlevu ve škole. Lékařka, ke které docházel, to ani nedoporučovala, protože dle jejího názoru se děti potom přestávají snažit. Jeho třídní učitel byl opravdový pedagog. Věděl o problémech svého žáka. Semtam opravdu malinko přivřel jedno oko, ale jinak mu nic neodpustil. Když kluk zlobí, nemávají rodiče nad hlavou praporem s nápisem hyperaktivita, ale potrestají ho a vysvětlí mu, že když bude zlobit, nebude ho mít nikdo rád. I hyperaktivní dítě musí mít povědomí o tom, že za každou akcí následuje reakce. Tento kluk o prázdninách nastupuje na střední školu. S přehledem zvládl přijímačky. Bez úlev, bez papírů z psychologické poradny.

Re: Příběh ze života

ano, pokud má takového kantora a rodiče, je to fajn. blbé je, když z vás v první a ve třetí třídě udělají lempla, vyrobí vám komplex a až po dokončení vaší vysoké s údivem "zjišťují", že tehdejší jedničkáři jsou úplně blbí, jen mají hezký rukopis a schopnost rychle se učit nazpaměť. což tak spousta učitelek na základní škole má. v rodinách, kde se dysy dědí (a ony se dědí často) rodiče spíš pomohou. ale představte si rodinu, kde takový problém nikdy nebyl a najednou ano. dítě je považováno za potížistu, vzurného a hloupého. a ono to tak není. takže nejen, že je na poruchu, které nerozumí samo, ale ještě je za ni trestáno. a zavést tyto tresty jako běžný přístup? podle mě zrůdnost.

tak v podstatě souhlas

Ale zas ne stoprocentně. Třeba u takové disgrafie, může ten papír to dítě zachránit před špatnými známkami kvůli hnusopisu. V takovém případě bych pouze dbala na to, aby se to po tom dítěti dalo přečíst, ale jinak bych ho netrápila.

Podle mne se v případě úpravy písma nevyplatí do toho investovat hromadu času, aby se to o trochu zlepšilo, když se místo toho to dítě může věnovat něčemu, co mu jde, třeba matematice.

velice hloupý článek

je mi líto, ale takovýto prezentovaný pohled na věc je hloupý a svědčí o naprosté neznalosti problému. Mám s těmito nemocemi zkušenost u svých dětí a znovu podrtrhuji - jde o nemoc. Zneužít je samozřejmě možné cokoliv, ale než může dítě - a nejen dítě - dostat nějaké úlevy, musí projít vyšetřeními, jinak škola na něj nebere ohled.

To, že je najednou tolik dys- je proto, že se tomuto problému začaly odborníci konečně věnovat a upozorňovat na něj.

Jinak dítě ve škole má úlevy ve smyslu, že má na práci pouze více času, ne, že problém nemusí řešit.

Pochopil jsem, že ve vašich očích je mé dítě flákač a já korumpující rodič.

Věřte mi, že to ty děti a dokonce i dospělí nemají jednoduché.

Re: velice hloupý článek

Z druhé strany, ti psycholgové jsou dost ovlivnitelní. Když si rodič přesně nastuduje, co má tomu psychologovi říct, tak dítě ten papír prostě dostane.

Trochu jiný pohled na věc.

Pomiňme případy, kdy si někdo sežene potvrzení jen kvůli lenosti. Co se týká těch skutečných dys-případů - zhruba 1/3 z nich tento problém do dospělosti "rozchodí" (mají-li odpovídající péči a přístup ve škole), další 1/3 se s tím naučí žít (mají-li odpovídající péči a přístup ve škole). Poslední 1/3 se často dostane na šikmou plochu a tudíž může být společensky nebezpečná. Není koneckonců i pro společnost lepší takovým lidem pomáhat, jakožto prevence ? Ostatně, každý, kdo se snaží, pro sebe nějaké uplatnění nakonec najde. A jestli má někdo ze "zdravých" jedinců pocit znevýhodnění, pak věřte, že dys-lidé, kteří Vám šlapou na paty, na to, aby se Vám vyrovnali, musí možná makat mnohem víc, než Vy (kam by se pak dostal "zdravý", kdyby na sobě pracoval tak intenzivně jako "dys").

Re: Trochu jiný pohled na věc.

stěma třetinama ale mluvíte spíš o LMD jako takové.

S dys se dá žít celkem dobře. Člověk si prostě vybere obor, co mu sedne.

A jiné nové nemoci - ale nás, dospělých.

Jsem si jista, že kdybych se na naši matku pokusila v případě, že jsem neudělala, co jsem měla, uplatnit výmluvu na prokrastinaci, její odpověď by byla stručná a zručná:

"Já ti dám prokrastinaci! Tady máš jednu od cesty a jednu, abys měla proč bečet - a už ať je to hotový!"

Obávám se, že značná část dnešních rodičů velmi dobře ovládá diagnostiku dyslexie, dysgrafie nebo třeba té prokrastinace, protože je to mnohem jednodušší, než ovládnout sebe a své dítě; být svému dítěti příkladem vytrvalosti a píle, mít pevnou vůli dát mu dobrou a správnou výchovu. No není jednodušší mu ve všem ustoupit, do ničeho ho nenutit, nic po něm nevyžadovat; a říct - je nemocný, chudáček!

Ano, takto postižené děti určitě existují, to nebudu a ani nechci popírat, ale to nikdy nemůže znamenat, že to pro rodiče bude znamenat tu nejpohodlnější výmluvu - viz příspěvek níže. Bravo, Azareth!

v kocke

suhlasim...pomale zaostale decko, neucenlive, nevychovane a je z neho dyslektik...v dnesnej dobe sa s nimi roztrhol pytel..